„Chci zůstat doma.“ Jak spolupráce služeb pomohla muži s chronickou schizofrenií

Některé příběhy nejsou o zázračných uzdraveních. Někdy je největší výhrou stabilita, důstojnost a možnost zůstat ve svém světě - doma. Právě to je přáním Jaroslava, kterému lékaři diagnostikovali schizofrenii. A to se mu také daří – díky vlastnímu odhodlání, vnitřní motivaci a citlivé spolupráci několika služeb.

Jaroslav je důkazem, že i s vážnou diagnózou může člověk zůstávat aktivním tvůrcem svého života. Po letech hospitalizací završených tou poslední, se vracel vyčerpaný, ale s jasnou představou: „Chci zůstat doma.“ Se svými zvyky, svým rytmem, svými rituály.

Síla spolupráce: Když na to člověk není sám

Jaroslavovo přání se stalo jasným cílem. A všechny zapojené služby – Centrum duševního zdraví, opatrovnice a domácí péče – začaly hledat cesty, jak ho podpořit. Ne řídit jeho život. Ale být na blízku a respektovat to, co je pro něj důležité.

A že se jeho přání dá zvládnout, ukázaly právě malé, ale významné změny. Dnes chodí ke kadeřníkovi a na pedikúru – drobnosti, které mu pomáhají cítit se lépe a pečovat o sebe. Sám si vyzvedává peníze u své opatrovnice podle domluveného plánu. Říká si, co potřebuje, co mu vyhovuje a co mu je nepříjemné. Pro někoho jsou to maličkosti. Pro Jaroslava kroky k soběstačnosti a sebeúctě.

O podpoře, ne o dohledu

Jaroslav má svůj specifický pohled na svět. Někdy se rozhodne medikaci vysadit – i to je součást jeho cesty.
V těchto chvílích pomáhá domluva se zdravotními sestrami a konzultace s pracovníky CDZ, jak zůstat v rovnováze. Hledají společně způsoby, jak zvládat životní situace bez nutnosti hospitalizace.
Výsledkem nejsou tresty ani omezení – ale stabilizace. Včasná, lidská, partnerská.

A především: už více než dva roky bez jediné hospitalizace.