Na vlastní duši: školní rok v číslech i příbězích

Za námi je další školní rok preventivních programů Na vlastní duši. A byl to rok plný setkávání, důležitých rozhovorů, nových zkušeností i situací, na které se člověk dopředu úplně nemůže připravit. Od září jsme původní přednášky proměnili v zážitkové workshopy, které dávají větší prostor otázkám, sdílení i praktickým věcem. Během školního roku jsme uskutečnili 84 workshopů, navštívili 18 škol a zapojili 1 932 žáků a studentů.

Nejčastěji jsme společně otevírali témata stresu, vztahů, komunikace, emocí nebo šikany. Někdy ale workshop přinese i mnohem víc než jen plánovaný program. Během roku jsme museli několikrát řešit mimořádné situace týkající se bezpečí dětí a mladých lidí, a ve dvou případech jsme byli nuceni využít oznamovací povinnost.

Právě tady se ukazuje jedna z největších předností našich programů. Na workshopech se totiž nepotkáváte jen s lektory, ale také s pracovníky přímé péče, kteří každý den podporují děti, dospívající i dospělé se zkušeností s duševními obtížemi nebo ohrožené jejich rozvojem.

Když se během workshopu ukáže, že některý z účastníků potřebuje větší podporu, nezůstáváme jen u jednorázového programu. V uplynulém školním roce se na služby FOKUSu Vysočina navázalo 32 dětí a mladých lidí, kteří díky tomu získali další odbornou podporu.

A protože za každým workshopem stojí skuteční lidé, vznikly během roku také desítky úsměvných momentů. Například když jsme během workshopu z okna zahlédli policistu, který se chystal nasadit našemu autu botičku. Situaci zachránil jeden z žáků, který na policistu z okna zavolal: „Oni se snaží, abychom nepáchali sebevraždy!“ Policista se pousmál a auto tentokrát omilostnil.

Jindy jsme dorazili do úplně jiné školy, než jsme měli. Naštěstí se vše podařilo domluvit a workshopy proběhly v obou školách. Občas se také stane, že přijedeme na schůzku o týden dřív, zmateně hledáme ředitelnu a následně se tváříme, že jsme tam vlastně byli jen na průzkumu terénu.

O originální postřehy se starají také sami žáci. Ve zpětných vazbách jsme se například dozvěděli, že: „Už vím, že existuje jiný FOKUS než Ford.“ „Nejvíc mě zaujala ohebná tužka, která popírá fyzikální zákony.“ „Celou dobu jsem přemýšlel, jak vznikla modřina na koleni lektorky a nemohl jsem se soustředit.“ „Odnáším si do života, že někdo může krvácet a nezemřít.“

Za všemi těmito momenty ale stojí jeden společný cíl: vytvářet prostor, kde se děti a mladí lidé mohou ptát, sdílet a vědět, že na náročné chvíle nemusí být sami.