Ještě před pár lety by málokdo věřil, že Stanislav zvládne žít klidně, samostatně a bez hospitalizací. Jeho život byl tehdy plný nepředvídatelných situací – občasné konflikty, potíže se zvládáním běžného dne, časté pobyty v nemocnici. Spíš než o stabilitě se dalo mluvit o neustálém boji.
Dnes je ale všechno jinak. Ještě do roku 2023 žil v Chráněném bydlení Vysočina. Teď však bydlí sám a spolupracuje s týmem Centra duševního zdraví. A co je podstatné – už dlouho se obejde bez hospitalizace.
Když malá změna znamená velký krok
Stanislavův každodenní život je dnes strukturovanější. Udržuje si domácnost, stará se o své věci a postupně se učí hospodařit s penězi. Pravidelně chodí k opatrovníkovi pro finance a společně se sociální pracovnicí z Centra duševního zdraví se věnují finanční gramotnosti – tedy tomu, jak s rozpočtem vyjít a nepřijít o bydlení.
Nejde o jednoduchý proces. Ale jde o posun, na kterém se Stanislav sám aktivně podílí. Právě to, že může dělat rozhodnutí sám za sebe, mu pomáhá růst.
Být nablízku, ne ve vedení
Jedním z klíčových prvků podpory je pravidelný kontakt s pracovníky CDZ. Díky důvěře a otevřené komunikaci je možné včas zachytit, pokud se něco začíná měnit – a nabídnout podporu dřív, než by došlo ke krizi.
Stanislavův příběh ukazuje, že i lidé, kteří v minulosti čelili složitým životním situacím, mohou najít stabilitu a důstojnost. Ne skrze tlak nebo zásahy zvenčí, ale díky tomu, že je tu někdo, kdo naslouchá, podporuje a věří, že každý má právo na vlastní cestu.