Simona přišla do Komunitního týmu Havlíčkův Brod sama. Na začátku probíhala všechna setkání individuálně, ale postupně jsme se dotkli toho, jak důležitá může být podpora, která přichází od blízkých lidí. Simona se díky tomu po čase rozhodla pozvat na schůzku se sociálním pracovníkem i svého bratra.
Byl to jednoduchý krok, který ale otevřel úplně novou cestu. Od té doby chodí na setkání společně. A ukázalo se, jak moc to pomáhá – nejen v hledání rovnováhy, ale i v posilování vzájemné důvěry, sdílení a nového pohledu na věci.
Jedním z prvních společných témat byl osobní profil – nástroj, který pomáhá pojmenovat silné stránky, schopnosti a hodnoty člověka. Simona ho připravila s nadšením a s hrdostí ho představila bratrovi. Společně jsme profil dál rozvíjeli – a právě bratr dokázal přidat pohled zvenčí, který pomohl Simoně uvědomit si, co všechno v sobě má.
V dalších týdnech jsme začali pracovat na semaforu emocí – jednoduchém nástroji, který pomáhá včas rozpoznat, kdy se něco začíná dít a co v takové chvíli může pomoci. Bratr se stal přirozenou součástí procesu – nejen jako doprovod, ale jako aktivní partner. Sdílel své zkušenosti, pomáhal hledat nové možnosti a společně jsme tak mohli vytvořit systém podpory, který je stabilní, citlivý a blízký tomu, co Simona opravdu potřebuje.
Díky této spolupráci se Simona postupně osměluje – chce být samostatnější, zvažuje nové možnosti, hledá psychologa, který jí bude vyhovovat. Cítí se zplnomocněná – ne proto, že by ji někdo vedl, ale protože má prostor rozhodovat o svém životě.
A jak sama říká: „Nejlepší na tom je, že v tom už nejsem sama.“