Když rodiče mladé dívky zjistili, že si ubližuje, byli bezradní. Měli o ni strach, ale nevěděli, jak jí opravdu pomoci. Hledali cestu, která by jim i jí přinesla víc než jen odpovědi – potřebovali prostor, kde budou moct znovu navázat vztah. A právě tehdy se obrátili na Terénní tým pro děti Vysočina.
Schůzky od začátku probíhaly za přítomnosti celé rodiny. Nešlo o terapii. Šlo o setkání, kde se všichni mohli zastavit, dýchat a mluvit – někdy hodně, někdy jen mlčet. Bez tlaku. Bez soudů. V bezpečí.
Dívka postupně začala důvěřovat. A jednoho dne se svěřila s citlivou informací, kterou do té doby neřekla nikomu. Tohle sdílení spustilo důležitý proces. Informace byla nahlášena příslušným orgánům a případ si převzaly kompetentní instituce. Ale pro dívku i její rodinu znamenal ten okamžik mnohem víc: poprvé spolu mohli mluvit doopravdy.
Otevřenost a vzájemné naslouchání pomohly vztahům uvnitř rodiny. Začaly se léčit nejen rány na těle, ale i ty neviditelné. Dívka už se nesebepoškozuje. Nenachází se v pokušení se k tomu vracet. Pokračujeme spolu dál – krok za krokem mapujeme, co by si přála změnit, a hledáme zdravější strategie pro zvládání náročných situací.
Její příběh není o hotových řešeních. Je o tom, že když má člověk bezpečný prostor, může začít znovu. A že někdy právě ticho, respekt a blízkost dokážou víc než jakákoli slova.