Jsem nevidomý profesionální sportovec, spisovatel a inspirativní řečník.“ Tak se ve svém úvodu představuje Ondřej Zmeškal. Můžete ho znát z médií, je to totiž účastník maratónů, mistrovství světa, ale i jako člena Paralympijského týmu. Jako první nevidomý na světě zdolal celou trať závodu Tour de France, a to 3 414 km.
Právě on přijal naše pozvání na besedu o jeho inspirativní cestě životem. Ta probíhala v pondělí 13.9. v Chotěboři, a to v rámci Týdnů duševního zdraví.
Ondřeji, naším heslem pro tento rok je „One game, One soul“, tedy propojení duševního zdraví a sportu. Co znamená toto spojení pro vás?
Duševní zdraví a sport jde ruku v ruce. Sportem si člověk vyčistí hlavu. Má potom nějaký smysl života nebo cíl. Sport je sice super, ale každý člověk si může najít nějakou – jakoukoli činnost, která ho baví a naplňuje.
Co jiné sporty, zkoušel jste?
Biatlon jsem zkoušel, běžky, triatlon, běh, kolo, plavání. Na ostatní věci není tolik prostoru. Svému sportu se věnuji naplno, a není čas zkoušet něco jiného…
Naplňuje vás, baví vás tedy i něco jiného než sport?
Já rád píšu, mám napsaných pár knih. U toho se člověk zklidní, uklidní. Jinak jsem vystudovaný zahradník, mám doma pár bonsaí, o které se starám, takže u toho mám prostor odpočívat a meditovat.
Jak reaguje společnost na nevidomé, je dost edukovaná?
V poslední době se to dost zlepšilo – vůči nevidomým. Ta pomoc od lidí přichází a od koho ne, tak jsou to lidé, kteří se bojí člověka oslovit, aby neudělali něco špatně. Co se týče propagace sportů lidí s handicapem, tak ta by mohla být větší.
V rámci sportovních aktivit i hodně cestujete, jak si to užíváte?
Je to skvělé, i když nevidím (poškozené mám i sluchové vnímání), ale od malička mám dobře rozvinuté vnímání čichu. Nevím, jestli je to vždycky výhoda, ale u cestování je to leckdy zážitek. Například v Číně jsme chodili kolem stánků s kořením, Omán mám spojený s vůní kadidla. Člověk ty cesty vnímá i takhle.
Kdo je vaším vzorem nebo idolem?
Konkrétní vzor nemám, ale vážím si každého, kdo se dokázal poprat se svým osudem a ukázal, že to jde – a nemusí to být vždy jen handicap. Když překoná to, co je zdánlivě nemožné, pak se na něj člověk podívá a řekne: „to je teda fakt hustý!“
Děkujeme Ondřejovi za krátký rozhovor, přejeme mnoho úspěchů. A nám ostatním přeji, aby byl Ondřej motivací k vědomému prožívání a vděčnosti za každý den.
Realizaci Týdnů duševního zdraví podpořilo město Chotěboř.
