Letošní rok byl jiný. Plný omezení a třeba i smutku, ale také nových šancí a lidské dobroty. Dobrovolnická centra, která má FOKUS Vysočina celkem čtyři (Pelhřimov, Havlíčkův Brod a Chotěboř, Humpolec a Světlá nad Sázavou, Hlinsko), měla opravdu plné ruce práce. Nezištná pomoc ostatním byla třeba více než kdy jindy a slovo „dobrovolník“ rezonovalo společností. „Ukázalo se, že společně toho zvládneme hodně,“ říká Helena Štěpánková, vedoucí koordinátorů dobrovolníků FOKUSu Vysočina.
Heleno, jaký byl vlastně letošní rok v našich dobrovolnických centrech?
Byl zvláštní, byl jiný, ale přesto velmi zajímavý. I přes nepříznivou dobu se ukázalo, že dobrých a ochotných lidí chodí po světě dost. Koronavirová nákaza totiž přinesla do našich životů mnohé výzvy.
Jak naše centra a samotní dobrovolníci dokázali na jaře zareagovat na situaci, která byla pro všechny úplně nová?
Covidová doba nám více než kdy jindy ukázala, jak je dobrovolnictví důležité a že má neoddiskutovatelný význam ve společnosti. A na jaře dobrovolníci zareagovali opravdu velmi promptně. Oproti některým jiným složkám či službám prakticky okamžitě a hned.
Jaké dobrovolnické aktivity letošního roku byste alespoň stručně vyzdvihla?
Samozřejmě musím zmínit roušky a jejich šití, i když mám dojem, že slovo roušky už je nyní snad i hanlivé slovo (úsměv). Naše centra díky dobrovolníkům jich rozdistribuovala tisíce a to i mimo Vysočinu. Také se zapojili studenti a společně jsme pořádali úžasné „Koncerty pod okny“ - a to doslova pod okny domovů pro seniory, LDN a dalších organizací, kde byli klienti zavřeni a jejich kontakt s vnějším světem byl minimální. A bylo vidět jakou z nich mají velkou radost. Dobrovolníci pomáhali seniorům, svým sousedům, ohroženým lidem s nákupy a zajištěním léků. Děti ze škol psaly povzbudivé dopisy pro seniory v domovech, dospělí pekli a stále pečou cukroví pro podporu všech zaměstnanců v sociálních službách. Mnoho dobrovolníků se zapojilo do pomoci s výukou dětí. Organizovali jsme dobrovolníky do nemocnic a domovů a další a další. Aktivit bylo opravdu mnoho.
Vidíte nějaké rozdíly mezi jarní a podzimní vlnou COVID-19 ve spojitosti s dobrovolnictvím?
Vnímám je hlavně v ochotě lidí. Ta na jaře z lidí úplně čišela. Na podzim byli již lidé skeptičtí, řekla bych až trochu otrávení dobou. Neznamená to však, že by na podzim dobrovolníci nebyli aktivní. Jarní doba byla více soudržná, vnímali jsme tam velké semknutí a spojení. Dobrovolníci nabízeli svou pomoc denně v desítkách, telefony nám drnčely nepřetržitě. Poprvé jsme zažili, že bylo více dobrovolníků, než bylo v danou chvíli třeba. To o podzimu říci nemohu.
Může být rok 2020 pro dobrovolnictví nějakým způsobem přelomovým? Může snad v budoucnu snad vypadat jinak než doposud?
Ano, myslím, že by mohlo být jiné. Domnívám se, že se obecně více ukázalo lidem. Že slovo dobrovolník za poslední měsíce rezonuje mnohem více v médiích a tím se dostalo do povědomí společnosti. Snad si všichni uvědomili, že jeden bez druhého nic nedokážeme, ale společně se tohot dá zvládnout moc. A třeba i jen malá sousedská všímavost může leckdy znamenat velkou podporu.
Odběhněme od C-19, jestli je to vůbec možné. Je něco dalšího, co byste v dobrovolnictví v letošním roce připomenula?
Nemohu opomenout naše stálé dlouhodobé dobrovolníky. Ti, tam kde bylo možné, stále docházeli a pomáhali i přes nepřízeň doby. A o těchto stálých aktivitách se v letošním roce mnoho nemluvilo. Přesto byly a jsou nesmírně důležité a je třeba za ně děkovat.
Co byste vzkázala našim dobrovolníkům, přijímajícím organizacím i zaměstnancům do roku 2021?
Všem z celého srdce děkujeme za čas, ochotu a smysluplnou práci, kterou druhým věnovali. A myslím, že nebude klišé přát všem hlavně zdraví.