Od strachu k novému začátku: Jak si Adam našel cestu k práci, kterou miluje

Někdy jsou největší překážky ty, které nejsou na první pohled vidět. Adam dlouho bojoval s úzkostí, která ho svazovala natolik, že přestal vycházet z domu. Každodenní kontakt s lidmi byl pro něj vyčerpávající a nepředstavitelný. Dny plynuly v tichu a izolaci, ve kterém ale nikdy nebyl úplně sám – byla tu jeho maminka, která ho v pravý čas podpořila a povzbudila k tomu, aby se obrátil na odbornou pomoc.

Začalo to pomalu. Setkávání s pracovníky Komunitního týmu Hlinsko, první rozhovory. Pak skupina Zotavení, kde měl možnost nejen slyšet příběhy jiných, ale postupně sdílet i ten svůj. V bezpečném prostředí se učil znovu komunikovat, zkoušet si situace, které pro něj dřív byly nepředstavitelné.

Adam měl sen: stát se programátorem. V začátcích to znělo spíš jako vzdálená představa než něco skutečně dosažitelného. V komunitním týmu ale získal motivaci vydat se alespoň malými kroky. Začal kurzem práce na počítači, následovala první zkušenost s administrativní prací a nácvik pracovních situací. A tím začal jeho sen dostávat konkrétnější podobu. Sebevědomí rostlo s každou zvládnutou výzvou. A když přišel čas, složil odborné zkoušky a našel práci v oboru, který ho opravdu baví.

Dnes Adam pracuje jako programátor. A co víc – zvažuje, že si dodělá maturitu a bude se v oboru dál rozvíjet. Úzkost nezmizela úplně. Ale už není tím, co určuje jeho dny. Jeho cesta je důkazem, že i když startovní čára není vždy stejná, s respektem, bezpečím a podporou lze udělat kroky, které dřív působily jako nemožné.

Adam si svou cestu našel sám. My a jeho blízcí jsme jen stáli po jeho boku.