„Chci znovu pracovat.“ Jak Milan našel cestu zpět k sobě i společnosti

Někdy se člověk ocitne ve slepé uličce, kde všechno – vztahy, bydlení, zdraví, i běžné úkony – přestane dávat smysl. Takový moment zažil i Milan, když se kvůli zhoršenému psychickému stavu vzdálil svému každodennímu životu. Přestal komunikovat s úřady, neřešil pojištění ani bydlení. Žil víceméně na ulici. Lidé si ho začali všímat – a jeho osud nezůstal bez odezvy.

Změna začala hospitalizací v psychiatrické nemocnici, kam byl převezen díky spolupráci města, zdravotníků i dalších služeb. Právě tam jsme se s Milanem poprvé potkali. Ze začátku byl spíš mlčenlivý, uzavřený. Ale i ticho má svůj jazyk – a my jsme naslouchali.

Malé kroky k větší stabilitě

V rozhovorech se postupně začal otevírat. Mluvil o svém životě před hospitalizací, o ztrátách, ale i o přáních. Ukázalo se, že má nevyřešené dluhy a nemůže se vrátit do původního bytu. Pomohli jsme mu tyto oblasti zmapovat a začali společně hledat řešení. Získal podporu od naší služby Chráněné bydlení, kde se mohl znovu nadechnout – v bezpečném prostoru a vlastním rytmu.

Společně jsme vyklidili jeho starý byt a pomohli se stěhováním. Když se trochu usadil, začal docházet na denní programy, kde klienti mapují své silné stránky a pracují na jejich rozvoji, což jim pomáhá při návratu do běžného života. Zároveň začal přemýšlet, co bude dál. Postupně byly nastaveny trvalé příkazy k úhradě zbývajících dluhů – v tom je dnes Milan důsledný a spolehlivý.

Nový začátek

Dnes Milan žije v chráněném bydlení a pracuje na sobě. Chodí na aktivity, má v plánu najít si práci a znovu se začlenit do společnosti. Spolupracuje s pracovníky Týmu podpory v zaměstnávání Vysočina a říká: „Chci znovu pracovat. Nechci jen přežívat.“

Na jeho příběhu je silné, že ho posunul on sám – svým rozhodnutím, že chce změnu. My jsme byli po jeho boku. Ne, jako ti, kteří by mu říkali, co je pro něj dobré, ale jako opora na nové cestě, na kterou se vydal.