„Poprvé sám.“ David a jeho cesta k samostatnému životu

David nikdy předtím nebydlel sám. Myšlenka, že by si měl sám najít práci a starat se o sebe, v něm vyvolávala spíš obavy než motivaci. Už při hospitalizaci v psychiatrické nemocnici, kde se s ním poprvé setkali naši pracovníci, bylo jasné, že návrat z nemocnice nebude jednoduchý.

Společně jsme tedy začali plánovat, co by pro něj dávalo smysl. První krok vedl do chráněného bydlení v Havlíčkově Brodě. Právě tam měl prostor vyzkoušet si, jaké to je vést běžný den – nakoupit si, postarat se o domácnost, naučit se mít odpovědnost za sebe. Malé úspěchy pomáhaly budovat větší jistotu.

Po půl roce se přestěhoval do bytu v Pelhřimově, kde už nepotřeboval tak intenzivní podporu pracovníků. S každým dalším měsícem rostla jeho samostatnost. Začal přemýšlet o práci, která by mu dávala smysl – a nakonec si ji nejen našel, ale také udržel.

Po devíti měsících přišel další velký krok: vlastní bydlení. Poprvé ve svém. Poprvé opravdu na vlastních nohou.

Dnes je pro Davida prioritou zotavení – ale ne jako „návrat k normálu“, spíš jako hledání rovnováhy, která mu bude vyhovovat. S podporou pracovníků si krok za krokem buduje život, ve kterém se cítí jistější a spokojenější.

Jeho příběh ukazuje, že když člověk dostane příležitost, bezpečné prostředí a podporu, tak i s duševním onemocněním může zvládat životní výzvy a žít naplněný život.