FOKUS Vysočina pomáhá svým klientům mnoha různými způsoby. Jedním z nich je třeba i chráněné bydlení v Havlíčkově Brodě. Tady mohou duševně nemocní získat nesmírně cenné zkušenosti s běžnými praktickými dovednostmi a vyzkoušet si samostatné bydlení - tedy něco, co mnoho z nich dosud nezažilo. A podle jejich vlastních slov opravdu má chráněné bydlení smysl. Je to totiž důležitý článek na cestě k normálnímu životu.
Podívejme se tedy společně postupem času na některé jejich krátké zpovědi.
Dva a půl roku prožila v chráněném bydlení FOKUSU Vysočina Katka Nováčková. Jak sama říká, na onu dobu má mnoho krásných vzpomínek. Na pavouka na balkoně, na blikající vánoční stromeček, na to jakou ve svém útočišti měla pohodu. Především se ale naučila žít sama se sebou a dokázala si, že některé problémy může zvládnout sama.
Proč jste vlastně vstoupila do služby chráněného bydlení?
Stěhovali jsme se z Ledče nad Sázavou, nechtěla jsem už dále bydlet s mamkou a jejím přítelem. Chtěla jsem mít klid, osamostatnit se, byla jsem ráda, že ten byt vyšel.
Co se Vám v bydlení líbilo a co Vám pobyt dal do dalšího života?
Byt se mi líbil, nevadilo mi, že nebyl velký. Byl tam klid a dobří sousedi. Bála bych se vařit na plynu, proto mi vyhovovalo, že tam byla elektrická trouba. Vybavení bytu by ale mohlo být o něco modernější.
Mám na tu dobu řadu dobrých a hezkých vzpomínek: Na balkóně bydlel pavouk, který zalezl, když se svítilo. Vzpomínám, jak jsem ležela v posteli a dívala se na blikající vánoční stromek. Pamatuji si na to, jak jsem vařila s asistetnkou bydlení Martou, vzpomínám na kluka, který tam za mnou přišel… Byt měl takovou kouzelnou atmosféru…když pršelo a bylo sychravo, já přišla domů a zula si boty… To byla pohoda pokaždé, když jsem vešla!
Zažila jsem tam i strachy, úzkosti a špatný psychický stavy, ale nějak jsem je zvládla, nemusela jsem do nemocnice. Vybudovala jsem si tak částečně i sebedůvěru, dokázala jsem si, že nějaké problémy mohu zvládnout sama.
Zkuste prosím shrnout: Katka před pobytem v chráněném bytě a nyní – v čem je jiná?
Naučila jsem se tam být sama se sebou, nepotřebuju už pořád s někým být. Mohu už žít sama i s někým, mám více možností. Někdy je fajn, že si s mamkou, se kterou teď bydlím, mohu popovídat. Naučila jsem se také více zvládat domácnost, uklízet, dělat domácí práce.