Před několika dny se ve Žďáru nad Sázavou rodina i veřejnost rozloučily se studentem, kterého ubodala ambulantně léčená schizofrenička.
Tato tragédie otřásla společností a může mít do budoucna negativní vliv na to, jak veřejnost obecně vnímá lidi postižené duševní nemocí.
Podle Anny Šimonové, ředitelky havlíčkobrodského Fokusu Vysočina, je na vině především chybný systém péče o duševně nemocné, který je v současné době v Česku zaveden. „Samozřejmě nedokážu říci přesně, kde se v tomto konkrétním a velice smutném případě stala chyba, přesné podrobnosti totiž neznáme. Ale domnívám se, že represivní opatření, jako je izolace lidí se schizofrenií či jinou psychickou poruchou před veřejností, nebo úplné zamykání škol a instalace kamer všude, kde se pohybují lidé, nemají stoprocentní efekt a podobným tragédiím nemohou zcela zabránit. Pokud bychom tedy měli hledat někde chybu, tak je to v systému péče o duševně nemocné v našem státě," pokračovala Šimonová.
Podle jejích slov nemají pacienti, kteří jsou propuštěni z ústavního léčení, zajištěnou adekvátní následnou péči. Nemají podporu žádného terénního týmu odborníků, který by byl s pacienty v intenzivním kontaktu, navštěvoval by je v místě bydliště, monitoroval by jejich stav a pravidelně vyhodnocoval rizika pro okolí.
„Domněnka, že ambulantní psychiatr péči v této intenzitě dokáže zajistit, je naprosto mylná. A očekávat, že podporu a kontrolu obstará pouze rodina nemocného, není realistické ani spravedlivé," zdůraznila Šimonová.
Fokus Vysočina podle Šimonové poskytuje lidem s duševním onemocněním podporu a pomoc přímo v jejich prostředí. Nabízí široké spektrum sociálních služeb, které napomáhají naplnit potřeby v oblasti bydlení, volného času, práce a sociálních kontaktů.
„Jelikož neposkytujeme zdravotní služby, úzce spolupracujeme s ambulantními psychiatry a psychiatrickými nemocnicemi v Havlíčkově Brodě a Jihlavě. Je velmi důležité komunikovat mezi jednotlivými subjekty, aby podpora nemocnému člověku nebyla poskytována nahodile a jednotlivé subjekty nespoléhaly na druhé, že právě ony vše zajistí," konstatovala Šimonová.
„Fokus se snaží společně s klientem vytvářet spolupracující síť v jeho prostředí, aby došlo k jeho úzdravě. To znamená, aby mohl žít spokojený, nadějeplný a přínosný život přes všechna omezení způsobená nemocí. Aby středobodem života nebyla již nemoc samotná," uvedla Šimonová.
V současné době vypracoval Fokus Vysočina v kraji ojedinělý projekt komunitního chráněného bydlení, které má pomoci duševně nemocným po dlouhodobém pobytu v léčebně vrátit se do normálního života.
Komunitní chráněné bydlení se má otevřít již brzy v lokalitě nedaleko havlíčkobrodského vlakového nádraží. Nabízí se tedy otázka, zda žďárský případ nebude mít negativní vliv na tento projekt, například v podobě protestů proti „zařízení údajně plném nebezpečných schizofreniků."
Ojedinělá služba
„Obavy v tomto směru trochu máme. Přesto jsem si naprosto jistá, že projekt komunitního chráněného bydlení, který v současné době v Havlíčkově Brodě vrcholí, je jednoznačně krok správným směrem. Je to zcela ojedinělá služba v Kraji Vysočina a dá šanci dvanácti lidem, kteří z důvodu převážně sociálních jsou v ústavní péči," konstatovala Šimonová.
Služba je určena těm, kteří potřebují každodenní podporu pro nácvik dovedností potřebných k samostatnému životu.
Tedy například praní, nakupování, vaření, hospodaření s penězi, užívání léků. Každý uživatel má svůj rehabilitační plán, ve kterém je stanoveno, v čem potřebuje pomoci, co se chce naučit, v čem se chce zlepšit.
„Služba není izolovaná, navazují na ní další zaměřené například na nalezení vhodného pracovního uplatnění. Předpokladem účinnosti služby je intenzivní spolupráce s psychiatry. Konzultujeme spolu rehabilitační práci s klientem, monitorujeme jeho zdravotní stav i sociální situaci a v případě zhoršení zdravotního stavu klienta nebo jiné vážné situace dokážeme rychle zareagovat. Komunitní chráněné bydlení usnadňuje přechod do běžného života a je určitým mostem. Není jednoduché vrátit se do běžného života po několikaleté ústavní péči, tu odvahu nemá často ani pacient ani rodina. Je to pro obě strany velmi náročné a tato služba pomáhá tyto obavy zmírnit. Je to postupný proces, ne šok a náhlá změna," popsala situaci mnoha duševně nemocných Šimonová."
Laická veřejnost si ale nyní může myslet, že každý schizofrenik je nebezpečný. Ovšem je ale to opravdu tak?
„Pokud budeme v médiích neustále spojovat s touto nemocí agresi, pak si to veřejnost myslet zřejmě opravdu bude. Ale pochopitelně tak tomu není. Podle statistik lidé s duševní nemocí rozhodně nepáchají více trestných činů než zdravá populace," zdůraznila Šimonová.
Velmi srozumitelně popisuje vztah agrese a duševní nemoci podle Šimonové doktor Jarolímek ve svém blogu.
„Sexy téma"
Podle jeho slov je pro média vraždící schizofrenik víc „sexy téma" než člověk s jinou nemocí.
„A má pravdu. Zatím jsem v žádném článku například nečetla, že vraždil pachatel s atopickým ekzémem. Označení pachatele násilného činu diagnózou je nálepkování, nesnášenlivost," povzdechla si Šimonová.
Takové „nálepkování" podle Šimonové zastírá, a to zvláště v případě duševních onemocnění, utrpení a závažnost nemoci.
„Už dlouhou dobu upozorňujeme na potřebu propojení zdravotní a sociální péče a nutnosti transformace péče o duševně nemocné. Apelujeme tímto na naši vládu a politické strany, aby se zaměřily na problematiku duševního zdraví a urychlily kroky, které povedou k provázanému a fungujícímu systému péče o duševně nemocné. To je cesta, jak lze podobným tragédiím úspěšně předcházet," uzavřela Šimonová.